Únor 2011

Dát si sushi v bistru? Jak kde

25. února 2011 v 12:25 | Ruchie |  Kde jsem se byla najíst
Zajít si na sushi je v současnosti velmi oblíbené. Snad každý z mých přátel už aspoň jednou byl na sushi nebo se přinejmenším chystá tuto lahůdku ochutnat. A není divu, zájem o Japonsko a tedy i japonskou kuchyni už nějakou dobu roste a i v Brně přibývá sushi restaurací jako hub po dešti. Kterou z nich si však vybrat? Kam zajít, abychom si pochutnali a zároveň tam nenechali celou výplatu, resp. kapesné?
Jednou z možností je zajít do levnějšího bistra. Ale pozor, tady je nebezpečí, že si zrovna dvakrát nepochutnáte. Svůj zážitek z azijského koutku ve Vaňkovce popsal na svém blogu také můj kamarád Syky. Podobnou zkušenost jsme s přítelem zažili v trenčínském Maxe, konkrétnější informace si můžete přečíst zde.
Ale přes všechny hrůzné zážitky z fast-foodů nabízejících japonskou kuchyni existuje jedna výjimka. Bistro, kde je japonská sójovka japonskou sójovkou a kde wasabi neztratilo svůj říz v hromádce křenu a barviva. Kde jsou suroviny čerstvé a podávané na dřevěném prkénku místo v plastové krabičce. Je to asijské bistro na Zelném trhu, kde mají kromě velkého výběru ze sushi menu také jídla čínská, thajská a kdovíjaká další. Obsluha byla vždy příjemná a rychlá a místa na sezení bylo taky dost, protože jsem tu ještě nikdy neviděla víc jak šest lidí najednou. Za pěkného počasí můžete zvolit také posezení venku.
Osm kousků maki sushi bez masa (s avokádem, okurkou nebo ředkví) si můžete dopřát přibližně za 50 korun, což je příjemná cena pro sushi jedlíka-začátečníka. Až se odhodláte ochutnat syrového lososa, můžete si dát deset kousků maki sushi nebo rovnou nějaké menší menu. Moje oblíbené stojí přibližně 130 korun a vypadá takto:
Skládá se z osmi maki sushi s avokádem a s okurkou a z osmi california maki sushi s náplní losos + okurka a krabí tyčinky + avokádo. K objednanému sushi dostanete lahvičku sójové omáčky, kterou si můžete dolévat dle chuti, trochu wasabi, nakládaného zázvoru a zeleniny (většinou mrkve), no a samozřejmě jednorázové hůlky a ubrousek.
Kdo by si radši sushi vychutnal v pohodlí domova, může si ho nechat zabalit a udělat si k tomu třeba malý čajový dýchánek.
Jistě jste si všimli, že mé sushi zážitky se omezují na maki sushi. Skutečně jsem prozatím nenašla odvahu vyzkoušet nigiri sushi, natož sashimi. Myslím, že by to pro mě byla příliš velká dávka syrového masa. Ale maki sushi se stalo nedílnou součástí mého i přítelova jídelníčku a došlo to tak daleko, že jsme si tuto pochoutku začali připravovat také doma. A z této přípravy určitě napíšu podrobnou reportáž, která se někdy v budoucnu objeví na tomto blogu. Tak se na to nachystejte a do té doby běžte někam ochutnat dobré sushi.


Sacher, který nebyl tak úplně sachrem, ale přesto byl skvělým moučníkem

24. února 2011 v 18:01 | Ruchie |  Moučníky a dezerty
Jedna z věcí, kterou se u vaření a pečení naučíte, je improvizace. I když máte sebelepší recept od maminky, který se zaručeně povede, něco se může pokazit. A zvlášť u mého kulinářského snažení jde málokterý výtvor přesně podle plánu. Ale ne vždy je to na škodu. S dobrou pohotovostí a představivostí jde většina věcí zachránit (pokud vám teda nespadne mísa s těstem a všechno neskončí na zemi, tam už pomůže jen nová dávka).

V duchu improvizace se nesl i můj první pokus o slavný Sacher dort, o jehož originální recept se hádají kavárna Demel a hotel Sacher. V cukrárně nebo v kavárně mě tento moučník nikdy moc nelákal. Ale od té doby, co peču, jsem ho pořád chtěla zkusit. A teď jsem se k němu konečně dostala. Našla jsem si na internetu několik receptů a jeden z nich jsem vyzkoušela.


Mlsný blog

23. února 2011 v 15:23 | Ruchie |  Ostatní

Myslím, že každého podle názvu asi napadne, že tvůrcem tohoto blogu je někdo s mlsným jazýčkem. Možná by ale nebylo od věci uvést pár informací navíc. Jsem studentkou estetiky a dějin umění, hrozně ráda kreslím a jsem fanynkou japonské kultury (a tady si dovolím odkázat na japonsky.blog.cz). A abych toho neměla málo, miluju dobré jídlo.
Vaření mě navíc baví a nedávno jsem objevila i "radost z pečení", byť se bez Hery ráda obejdu. A za tu chvilku, co se vaření a pečení věnuju, jsem si vyhlédla několik receptů, které bych chtěla aspoň jednou v životě zkusit (klidně i víckrát, když bude výsledek chutný). Postupně také nacházím recepty, které prostě jen vypadají dobře nebo recepty, které jsou něčím zajímavé a absolutně netuším, jak by to mohlo chutnat. Budu je tedy postupně zkoušet a o výsledek se s vámi ráda podělím.
Také občas přihodím nějaký zážitek z restaurace, kavárny, cukrárny nebo klidně i z fast foodu. Nikdy nevíte, kde vás může překvapit nějaká dobrota. Nebo kde vás naopak zklamou - před těmi se vás budu snažit varovat.

A ještě jedna poznámka na závěr. Vzhledem k tomu, že blog je subjektivní záležitost, tak si z něj dovolím některá jídla vyloučit a některá naopak preferovat a to čistě dle mých chuťových buněk.

Co tu nenajdete:

Maso - kromě hydiny a ryb ho nejím. Ne že bych byla zapálený ochránce zvířat, ale prostě mi nechutná. Takže žádné vepřové hody, natož hovězí polévku či dokonce zvěřinové medailonky tu nehledejte.
Ořechové moučníky - proti ořechům v zásadě nic nemám. Burské oříšky i mandle mám ráda, kešu a pistácie jsou ještě lepší. Ale ořechové moučníky mi opravdu nechutnají. Možná to bude tím, že do většiny z nich se dávají vlašské ořechy, které jsou nejdostupnější, ale které vůbec nemám ráda.

Co tu naopak najdete častěji:

Čokoládu - jako hodně lidí (převážně žen) miluju čokoládu. Především tu mezi 30-80% kakaa.
Asijskou a italskou kuchyni - sushi, onigiri, kuře v sladkokyselé omáčce, rýžové nudle, těstoviny, pizza - tohle všechno patří mezi má oblíbená jídla
Matchu, banány a jahody - tyhle tři suroviny lahodí mému jazyku vždy a téměř v jakékoli podobě.

Tak to je na úvod vše a až se mi podaří dát blogu uspokojivý vzhled, tak se vrátím s čokoládovým koláčkem. Tak si zatím pochutnejte na obědě a pak si uvařte kávu nebo čaj, abyste ten zákusek měli čím zapít.